Potkali jste se někdy s člověkem, který trpěl nevyléčitelnou nemocí? Znáte někoho, komu už lékaři nedávají šanci na uzdravení? Máte starost o svého příbuzného, který umírá? Cítíte se bezmocní? Bojíte se, že umírání bude nedůstojné a plné bolesti? Výše uvedenými otázkami se zabývá obor zvaný paliativní medicína.
Co je to „paliativní“?
Máte dojem, že paliativní medicína se věnuje pouze umírajícím pacientům? Zaslechli jste někde termín „paliativní péče“ a polekali jste se, že bude řeč o smrti?
Ať žijí mýty o paliativní medicíně!
Paliativní péče je přístup, který usiluje o zlepšení kvality života pacientů a rodin, kteří čelí problémům spojeným s život ohrožujícím onemocněním, a to prostřednictvím prevence a zmírňování utrpení včasnou identifikací a dokonalým zhodnocením a léčbou a mírněním bolesti a dalších problémů, fyzických, psychosociálních i duchovních (definice Světové zdravotnické organizace, 2002). Co to znamená v praxi? Odpovědí je tzv. bio-psycho-socio-spirituální přístup. Člověk totiž není jen lidské tělo složené z buněk a tkání, nýbrž komplexní lidskou bytostí s myšlenkami, touhami a obavami, zasazenou v kontextu rodiny a kolektivu, bytost se zkušenostmi, vědomostmi a vlastní spiritualitou. Nestačí řešit pouze strádání fyzické, je potřeba věnovat pozornost pacientovi jako člověku. U lidí s život ohrožujícím nebo nevyléčitelným onemocněním, je tento komplexní přístup nedomyslitelnou podmínkou ke zvýšení kvality života, který má pacient před sebou: přes sebelepší nastavení léčby bolesti nemůžeme pacientovi zajistit dobrou kvalitu života, pokud žije v nedůstojných podmínkách. Perfektní ošetřovatelská péče a pravidelné návštěvy domácí agentury nepřinesou dobrou kvalitu života, trápí-li pacienta nevyřešené konflikty v rodině. Dokonalá podpůrná léčba nedokáže pacientův život zkvalitnit dostatečně, sžírají-li jej obavy z blížící se smrti, které nemá s kým sdílet. Paliativní péče pomáhá řešit celou škálu potřeb: fyzických (bolest, dušnost, zvracení, mobilizace pacienta, rehabilitace), psychických (úzkost, deprese, truchlení), sociálních (ekonomická situace rodiny, socializace pacienta,…) a duchovních (problematika naděje, filozofické otázky týkající se života a smrti). Paliativní péče je proto doménou práce týmu odborníků, jehož nedílnou součástí týmu je krom lékaře a zdravotní sestry také sociální pracovník, často též psycholog, duchovní, fyzioterapeut, učitel apod. Jde o tzv. multidisciplinární a multiprofesnípřístup, kdy se v péči o pacienta jeho rodinu angažuje řada odborností a profesí, přičemž někteří členové paliativního týmu jsou nezdravotničtí pracovníci a poskytují tudíž jinou než zdravotnickou péči. Jedině tento přístup umožňuje paliativnímu týmu pečovat o pacienta komplexně, s přihlédnutím ke všem jeho potřebám, a s cílem co nejefektivněji zvýšit kvalitu jeho života. Uvědomme si, že podle definice Světové zdravotnické organizace se paliativní péče netýká pouze geriatrických nebo onkologických pacientů, a už vůbec nepředstavuje péči pouze pro umírající.