III. chirurgická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (tehdy Fakulty všeobecného lékařství) byla založena dne 1. září 1957. V době svého vzniku sídlila v Londýnské ulici č. 15 v Praze a byla součástí areálu Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) na Karlově náměstí, ve kterém se nacházely i I. a II. chirurgická klinika 1.LF UK.
Prvním přednostou III. chirurgické kliniky se stal prof. MUDr. Josef Pavrovský, DrSc. (1909-1974), původně žák prof. Jiráska z I. chirurgické kliniky VFN. V 50. letech zastával funkci hlavního chirurga ČSR a vedl chirurgickou kliniku v Plzni. Jeho cílem – a smyslem návratu do Prahy – byl post přednosty I. chirurgické kliniky. To se mu po nuceném odchodu a penzionování prof. Jiráska v roce 1958 podařilo. Pro rozvoj III. chirurgické kliniky tedy prof. Pavrovský během svého přibližně ročního pobytu přílišný význam neměl, většina spolupracovníků (např. hrudní chirurgové prof. Lichtenberg, doc. Pešek, doc. Fanta) s ním přešla na I. chirurgickou kliniku. Po jeho odchodu navíc III. chirurgie ztratila statut kliniky a až do roku 1967 byla pouhým oddělením I. chirurgické kliniky.
V čele kliniky, resp. oddělení vystřídala prof. Pavrovského v roce 1958 doc. MUDr. Olga Vaněčková (1909-1983), blízká spolupracovnice a zástupkyně prof. Diviše na II. chirurgické klinice VFN. Prof. Jiří Diviš, žák prof. Rudolfa Jedličky (zakladatele II. chirurgické kliniky), byl předním představitelem a zakladatelem české hrudní chirurgie. Přestup několika jeho žáků (kromě doc. Vaněčkové také prof. František Řehák a doc. Václav Šmat) na III. chirurgickou kliniku spolu s pozdějším rozvojem hrudně-chirurgického programu tak umožňuje současnou III. chirurgickou kliniku považovat za přímé pokračování Divišovy a Jedličkovy chirurgické školy. Pracovní náplní kliniky byla od počátku všeobecná (břišní) chirurgie a také tradičně traumatologie. Zástupcem doc. Vaněčkové byl dr. Miloš Vrbka, dřívější vedoucí traumatologického oddělení I. chirurgické kliniky. Doc. Zdeněk Bureš (1925-2002) zakládal program kolorektální chirurgie. Doc. Vaněčková proslula především operacemi jícnu. Byla první u nás (a jednou z prvních v Evropě), kdo včasnou operací zachránil život novorozenci s atresií jícnu. Kromě vrozených vad jícnu operovala i karcinomy jícnu (resekce z levostranné torakotomie) a tracheoesofageální píštěle. Po odchodu do důchodu v roce 1974 nadále pracovala na chirurgické poliklinice.
Prof. MUDr. František Řehák, DrSc. (1927-2008) vedl kliniku v letech 1974-1992. Od počátku své kariéry se věnoval hrudní chirurgii. Jeho kandidátská disertační práce (1966) měla téma „Chirurgická biopsie plic“. Habilitační spis (1968) nesl název „Některé problémy diagnostiky a chirurgické léčby plicních nádorů.“ Doktorská dizertace z roku 1979 měla téma „Chirurgická biopsie, resekce a transplantace plic.“ Profesorem chirurgie byl jmenován v roce 1982. Za jeho vedení se na klinice dále rozvinula jícnová chirurgie (jako první v Československu prováděl odstranění hrudního jícnu bez otevření hrudníku), chirurgie plic (na klinice zavedl resekci plicních tumorů včetně lymfadenektomie) a chirurgie mediastina (spolu s doc. Šmatem zavedl operační léčbu tymomů u myasthenia gravis a společně napsali monografii „Chirurgie plic a mediastina“ (1986). V průběhu 70. let se prosazovala nově endoskopická diagnostika. Prof. Řehák vypracoval techniku mediastinoskopie a thorakoskopie (od roku 1976 se prováděla diagnostická torakoskopie s plicní biopsií). Byl také ve výzkumném týmu VÚTRN (Výzkumný ústav tuberkulózy a respiračních nemocí) v Praze na Bulovce, který byl v 70. letech ustanoven ministerstvem zdravotnictví pro vypracování programu transplantace plic v experimentu. Experimenty na psech byly hodnoceny úspěšně, jejich klinická aplikace však byla možná až po objevu a zavedení účinných imunosupresiv. Prof. Řehák byl jedním z mála přednostů českých chirurgických klinik, kteří po převratných společenských změnách roku 1989 zůstali na vedoucím místě. Uměl se postavit proti politickým tlakům, chránil své kolegy a nikdy nepřipustil, aby se hierarchie kliniky řídila politickou angažovaností. V roce 1990 byl zvolen předsedou České chirurgické společnosti J. E. Purkyně.
Nástupcem prof. Řeháka se v roce 1992 stal prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. (*1940). Prošel výcvikem v celé šíři břišní chirurgie, věnoval se traumatologii pohybového aparátu (byl vedoucím traumatologického oddělení na klinice) a nakonec si jej prof. Řehák vybral do svého hrudního týmu. Hrudní chirurgie se poté stala jeho hlavní specializací, v roce 1996 si jej zvolil prezident Václav Havel jako svého operatéra pro plicní karcinom. Tím se stal prof. Pafko mediálně známým odborníkem, veřejnost ale také přitom zaznamenala, v jakých nevyhovujících prostorách a podmínkách se klinika nachází. Byla stále považována za detašované pracoviště I. chirurgické kliniky VFN, s nevyhovujícím prostorovým uspořádáním budovy, horším technickým a přístrojovým vybavením, nedostupným komplementem (na CT bylo nutné i akutní pacienty převážet sanitou do VFN) a ostatními specializacemi (kardiochirurgie, pneumologie, ARO). Takové postavení nemohlo prof. Pafkovi vyhovovat, když chtěl navázat na pokusy prof. Řeháka s transplantacemi plic. Operační techniku se budoucí transplantační lékaři učili v Allgemeines Krankenhaus (AKH) ve Vídni u prof. Waltera Klepetka již od roku 1994. V roce 1997 se z výše uvedených důvodů celá III. chirurgická klinika 1. LF UK přemístila do nově vybudované části pro dospělé ve FN Motol. Opustila traumatologický program a stala se klinikou břišní, hrudní a transplantační chirurgie. První transplantace plic se zde pod vedením prof. Pafka uskutečnila dne 22. prosince 1997 u 41letého pacienta s idiopatickou plicní fibrózou. Šlo o transplantaci levé plíce, pacient po ní žil dalších 6 let. Jednostranné plicní transplantace se v současnosti provádějí pouze výjimečně, metodou volby je oboustranná bilaterální sekvenční transplantace plic. Hlavními indikacemi jsou terminální fáze plicních onemocnění při CHOPN, idiopatické plicní fibróze, cystické fibróze a plicní hypertenzi. První kombinovaná transplantace srdce a plic byla v České republice provedena 22. listopadu 2007 u 49leté nemocné s vrozenou srdeční vadou komplikovanou těžkou plicní hypertenzí, výkon
provedli lékaři IKEM Praha, AKH Vídeň a Thomayerovy nemocnice Praha pod vedením prof. Jana Pirka.
Prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D. (*1966) vede kliniku od roku 2010 a pokračuje v linii prof. Pafka. Na klinice rozvíjí hrudně chirurgický a transplantační program a volí cestu specializace – rozdělení lékařů do jednotlivých odborných týmů – transplantačního, hrudního, jícnového, kolorektálního, hepato-pankreato-biliárního, endokrinochirurgického a dalších. Specializované týmy mají kromě operování na starost také sledování pacientů ve specializovaných ambulantních poradnách, kde probíhá jak předoperační vyšetřování, příprava a indikace k výkonům, tak pooperační sledování – v případě maligních diagnóz v úzké spolupráci s onkology a rentgenology prostřednictvím pravidelných každotýdenních multioborových setkání – onkoboardů.
III. chirurgická klinika provádí transplantace plic jako jediné pracoviště v ČR, provádí je i pro pacienty ze Slovenska. V současnosti se provádí kolem 50 plicních transplantací ročně. 29. listopadu 2014 byla provedena druhá transplantace bloku srdce a plíce v ČR u pacienta s cystickou fibrózou a selhávající levou komorou srdeční, opět ve spolupráci s IKEM.
Na jednu stranu je tak klinika pracovištěm provádějícím široké spektrum výkonů v celé břišní a hrudní chirurgii s operativou elektivní i akutní, na druhou stranu je prosazována centralizace obtížných výkonů. Týká se to zejména resekcí plic, jícnů, rekta, tymektomií a extirpací příštítných tělísek kde počty výkonů klinika splňuje požadavky kladené na tzv. high-volume centra. Vyjádřením této snahy bylo založení Centra pro léčbu sarkomů měkkých tkání prof. Lischkem s ustanovením sarkomové skupiny na klinice. Pacientům je tak zajištěna komplexní léčba sarkomů končetin i trupu (retroperitonea, hrudní stěny, mediastina) včetně metastáz.
Samozřejmostí je zvyšující se penetrace miniinvazivních postupů v jednotlivých programech. Kromě běžné laparoskopie a videotorakoskopie se na klinice od roku 2018 provádějí robotické kolorektální operace a od roku 2020 robotické plicní resekce (RATS). Dalšími robotickými výkony jsou resekce jícnů, tymektomie a distální pankreatektomie.
Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.
