Hana Jirků
Pracoviště: Oddělení urgentního příjmu dětí – dětské odběry
Narozena: 24. 1. 1970
Vystudovala: SZŠ Školská – obor dětská sestra
Představa o povolání: Práce je druhý domov, neboť tu trávíme stejně času jako s rodinou (někdy i víc).
Nejoblíbenější činnost: Nejraději si hraji s vnučkou a pracuji na zahrádce.
Představa ideální dovolené: Slunce, koupání, cestování, klid, rodina, společné zážitky…
Oblíbený film / kniha: Pelíšky, Slzy v písku od somálské spisovatelky Nuri Abdi
Životní motto: Nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být hůř. Usmívej se!
Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?
Od útlého dětství jsem ráda pečovala a hrála si u sousedů s jejich dětmi, čím menší dítko bylo, tím víc mě to bavilo. Už tehdy mě napadla myšlenka stát se sestřičkou. S jistotou jsem to věděla, když mi bylo tak 12 let, tehdy jsem si řekla: „Ano, chci být dětská sestra,“ a v 8. třídě jsem si podala přihlášku na SZŠ a doufala v přijetí.
Vzpomínáte na svůj první pracovní den ve FNM?
Svůj první den ve FN Motol jsem si zažila hned dvakrát, v roce 1988 jsem nastoupila po maturitě na Novorozenecké oddělení, byla jsem vystrašená, plná nadějí a plánů. V roce 2020 byl pak můj další první den zde v Motole, kdy jsem se po dlouhých 23 letech vrátila zpět, tentokrát na odběrové centrum urgentního příjmu dětí. Vše bylo pro mě zase nové a v určitých chvílích i náročné. Bála jsem se, zda to v 50 letech zvládnu.
Pracujete na Oddělení urgentního příjmu dětí. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?
Na centrálních odběrech Oddělení urgentního příjmu dětí pracuji třetím rokem. V oboru dětská odběrová sestra však pracuji již 24 let, kdy jsem pracovala v soukromých laboratořích a 8 let na centrálních odběrech Vinohradské nemocnice. Práci odběrové sestry mám moc ráda, každý pacient má svá přání, každý odběr je jiný, někdy lehký jindy náročný. A co mě k tomuto oboru přivedlo? Náhoda. Hledala jsem po mateřské dovolené práci v ambulanci a kamarádka pracující v laboratoři mi řekla, že hledají odběrovou setru. Tak jsem se před mnoha lety touto sestrou stala.
Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?
Pro povolání sestry se člověk musí rozhodnout s rozvahou a pečlivostí, je to práce s lidmi, kteří právě prožívají třeba nelehké období plné bolesti a strachu a sestra má být člověk optimistický, empatický, tolerantní, zodpovědný a odborně zdatný. Prostě profesionál.
Vzpomenete si na nějakého malého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?
Neuvedu nikoho konkrétního. Téměř každý dětský pacient vstupuje do odběrové místnosti se strachem, někdy i s pláčem. Obrovskou odměnou pro mě je, když pak hezky pozdravíme a pacient odchází s úsměvem ve tváři. Někdy dostanu i pochvalu, že to vůbec nebolelo. Velkou odměnou je, když přijde takový pacient za nějaký čas znovu a řekne, že chce za sestřičkou Haničkou.
Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?
Můj největší relax je moje vnučka Andělka a zahrádka. Tehdy zapomenu na vše okolo.
Jaký byl Váš největší dětský sen?
Můj dětský sen bylo mít velkou rodinu. Z části jsem si ho splnila, mám dvě báječné dcery a krásnou vnučku.
Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?
Já například vařím, peču, uklízím nebo prásknu dveřmi a jdu na zahrádku. Vyčistím si hlavu a za chvíli se na situaci, kvůli níž jsem se stresovala, podívám s nadhledem nebo alespoň ve větším klidu.
Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?
Snažím se smát každý den. „Jeden úsměv je někdy víc než deset doktorů,“ říkávala moje babička a já souhlasím a snažím se tím řídit.
Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?
Mojí životní inspirací byl můj otec, člověk pracovitý, klidný, spravedlivý, připravený pomoci a hlavně téměř vždy pozitivně naladěný. Chtěla bych být jako on.
Text: Hana Jirků
Foto: Anežka Konrádová